1.Začátek

8. března 2009 v 15:30
Je mi šestnáct a jmenuji se Brooke Sanders,bydlím v New Yorku. Nikdy jsem si nemyslela že něco takového může existovat. Nikdy jsem nevěřila na strašidla pod postelí a už vůbec ne na upíry a vlkodlaky. Ale nemůžu dělat že nic. Stalo se to v pátek 8.ledna před rokem. Šla jsem z oslavy narozenin mé kamarádky Cheryl. Šla jsem pomalu,byla jsem unavená a neměla kam spěchat. Všude bylo mokro a led strašně klouzal .Když jsem za sebou uslyšela kroky. Začaly se přibližovat tak jsem přidala do kroku .Už jsem je slyšela vedle sebe. Otočila jsem se, ale nikde nic nebylo .Uklidnila jsem se a oddechla si a otočila se zpátky. V tom přede mnou stál nějaký muž .Byl strašně bledý jako sníh. ,,Já jsem se lekla"oddechla jsem si a snažila jsem se ho obejít,,necháte mě projít,prosím"snažila jsem se ho odstrčit,,pusť te mě"začala jsem křičet. Vší silou jsem ho strčila a utíkala pryč, ale uklouzla jsem na ledě a skončila obličejem v strašně ledové kaluži. Kroky se blížily a pak ticho.Začal křičet. Pomalu jsem se otočila ze strachu čeho budu svědkem. Vlasy mi zakrývaly oči takže jsem nic neviděla. Pomalu jsem je odhrnula na stranu. Stálo přede mnou velké chlupaté zvíře s velkou tlamou,žlutými oči a velkými tesáky. Vlkodlak! Začal se zmenšovat, Chlupy se mu začaly ztrácet .Stál přede mnou úplně normální člověk. Chtěla jsem křičet, ale byla jsem úplně unešená jeho očima a přece mi zachránil život. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a nemohla se ani hnout .Nedalo se říct že byl hezký,on byl nádherný. Měl krátké hnědé vlasy. Jeho žluté oči se měnily v zářivé modré. Vypadal asi na šestnáct nebo na sedmnáct .Usmál se a odhalil zářivě bílé zuby a promluvil. ,,Já jsem Jared"podal mi ruku a přiblížil se ještě blíž. ,,Já jsem Brooke"ani nevím proč jsem to řekla a ruku mu podala. Postavil mě na nohy. Opřela jsem se o něj,byl velice teplý. ,,Není ti zima?"zeptal se zdvořilým úsměvem. Neopověděla jsem mu. Někam mě vedl .Koukla jsem se po okolí, ale žádnou mrtvolu jsem neviděla.,,On ho sežral?"pomyslela jsem si. ,,Co když je to ten sériový vrah který už zabil pět lidí,kteří byli úplně bez krve?"pomyslela jsem si a naplnil mě strach ,ale šla jsem dál. Vedl mě dlouhou a tmavou ulicí. Cítila jsem jak mi po vlasech stéká krev z rány na hlavě, kterou způsobil pád na beton. Nevnímala jsem bolest,dívala se do jeho modrých očí a šla beze slova dál. Ani jsem si nevšimla jak je vysoký. Byla jsem skoro o hlavu menší než on. Vešli jsme někam do nějakého bytu. Posadil mě na hnědé strašně měkké křeslo. Zabořila jsem se do něj. Na chvíli někam zmizel. Po pár minutách se vrátil a dekou .Zakryl mě a sedl si vedle mě a zadíval se na mě. ,,Jsi v pohodě"položil mi ruku na rameno.Trhla jsem sebou,dal ruku pryč,,neboj se"uklidnil mě. Měla jsem tak pevně sevřené hrdlo že jsem jen stěží mohla promluvit. ,,Co-to by-bylo"vykoktala jsem ze sebe nakonec. ,,To byli-"nedořekl to,,nevím jestli bych ti to měl říkat"dokončil větu. ,,Po tomhle bys měl"vyjela jsem po něm. ,,Dobře byli to"hlas se mu zatřásl,,U-U-UPÍŘI" Vyprskla jsem smíchy,,Já myslela že mi řekneš pravdu,ale ty jsi vážně šílenec"vstala jsem z křesla. ,,Věř mi prosím"poprosil a chytil mě za ruku. ,,A ty jsi vlkodlak,no jasně"zasmála jsem se ještě a kroutila hlavou víc a byla rozhodnuta odejít. Držel mě tak pevně chtěla jsem se mu vytrhnout , ale měl strašně,strašně velkou sílu. ,,Tak to dokaž"vyjekla jsem. ,,Tak jo"řekl a strčil mě do křesla. Přeměnil se ve vlk-vlkodlaka. ,,Ty JSI VLKODLAK"řekla jsem potichu a zdůraznila každé slovo,,pane bože,takže upíři" ,,Já to říkal"už to byl zase člověk. ,,Svěcená voda,denní světlo,kůly,nagelovaný vlasy a červeno-černý pláště?To mi chceš říct?" Zasmál se,,to jsou jen hollywoodský žvásty" ,,Tak co na ně platí?" ,,Vlkodlaci"zasmál se pyšně,,a jiní upíři"řekl znechuceně jako by chtěl být jediný. ,,A denní světlo?" ,,To né"usmál se,,taky nespí" ,,Nikdy?" ,,Ne"řekl a v hlase měl trochu závisti. ,,A co po mě chtěl?"změnila jsem téma a skočila mu do řeči. ,,Zabít tě co jiného"úsměv mu zamrzl na rtech. ,,Proč mě?Co jsem mu udělala" ,,Nic už dlouho tě sleduje.Je to lovec,zalíbí se mu tvá vůně a nedá si pokoj dokud tě nezabije" ,,Kruci"zaklela jsem a on se zasmál. ,,Takže vlkodlaci jsou hodní a upíři zlí?" ,,Nějak tak,ale jsou i výjimky" ,,Takže mě zabijí?" ,,To nepřipustím"řekl laskavým a milým hlasem. Věnovala jsem mu ten nejlaskavější úsměv,,A co tady děláš ty?" ,,Zachraňuji lidi"vypravil ze sebe hrdě. ,,Ty vlkodlak"nemohla jsem to pochopit. ,,Ano přeměnil jsem se před 200 lety a tak to začalo" ,,200"vypravila jsem ze sebe s vykulenýma očima. ,,Ano já nestárnu" ,,No já už budu muset jít"podívala jsem se na hodinky a pak na své špinavé oblečení. ,,Jak tohle vysvětlím"usmála jsem se ale pak si uvědomila že tohle těžko vysvětlím. Vyprovodil mě ke dveřím,,Ty se nebojíš že ne?" ,,Teď už ne" Z kapsy vytáhl zářivý stříbrný nůž a podal mi ho. ,,Děkuji ale nevím na co mi bude,když jsi říkal že upíry může zabít-" ,,To není proti upírům to je jen dárek"skočil mi do řeči. ,,Dobrou noc"řekl a vyvedl mě z bytu. ,,Dobrou a měj se" Rychlím krokem jsem se vydala ven z toho domu zpátky do mrazu. Pospíchala jsem,vlastně jsem ani nevěděla kde jsem,až po pár minutách bloudění jsem narazila na známou ulici. Pospíchala jsem co nejvíc jsem mohla.
 


Komentáře

1 Kája j | E-mail | 12. března 2009 v 18:04 | Reagovat

hej je to strašně dobrý piš dál a běda jak přestaneš tak tě ve škole přetrhnu.

2 leona | Web | 17. března 2009 v 15:47 | Reagovat

chacha ja znam pokracovani:)

3 lenka-st | 17. března 2009 v 18:45 | Reagovat

mrcho!!! :D

4 leona | Web | 18. března 2009 v 16:45 | Reagovat

ahoj!!!my new ♥sb♥

zapis se u me na blogu do kontroly!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama