2.Začátek konce

19. března 2009 v 18:29
U našeho domu jsem viděla stát policejní auta.Pomalu jsem se přiblížila,,To né"utíkala jsem přes celou ulicí. Cesta se mi zdála delší a delší.Prodrala jsem se přes pár policistů,kteří se mě snažily zastavit a vběhla pře policejní páskudo domu. U dveří stál jeden mladý policista.Byl úplně bledý a zelený,a vypadalo to jako by měl co nevidět omdlít. .Nevšímala jsem si ho a utíkala do obývacího pokoje. Kolem něčeho tam stálo pět policistů. Prodrala jsem se kolem nich.Na zemi tam ležely mí rodiče. Na bílém koberci byly maximálně dvě kapky krve. Měli podříznuté hrdlo.Klekla jsem si vedle nich a začala brečet. Nemohla jsem tomu uvěřit,kdo by tohle mohl udělat, jaká zrůda. Pak jsem ucítila na rameni něčí ruku. Nějaký policista mě postavil na nohy a odvedl k veliteli. Byl velice hubený a měl rezavé vlasy.,,Ty jsi jejich dcera?" ,,Ano"řekla jsem se vzlykáním a se slzamy v očích ,,co se stalo?" ,,Měla by sis sednout",,Ne co se stalo",,Uklidni se.Přines vodu!"zakřičel na policistu který mě přivedl. ,,Co se stalo!"zakřičela jsem.,,To ten vrah"zeptala jsem se,,řekněte mi to"zakřičela jsem když dlouho neodpovídal.,,Ano"řekl nuceně a potichu že jsem to skoro nepostřehla.. Najednou mi to všechno došlo. To kvůli mně jsou mrtvý. Zhroutila jsem se k zemi a brečela. Byla jsem úplně na dně. Už dva týdny jsem bydlela u svých vzdálených příbuzných. Seděla jsem u okna a dívala se na kapky stékající po skle a přemýšlela o tom co se vlastně stalo.Slzy stékající mi po tváři byli ledové. Tohle nemohla být pravda. Upíří a vlkodlaci. Je mi snad pět nebo co? Zdálo se mi to jen, vymyslela jsem si to? Ne ,ne ,ne. Musí to být pravda. A já ji zjistím. Musím, pro ně, vlastně i pro sebe. Zmocnila se mě zlost a odhodlání a neváhala jsem. Posbírala jsem pár věcí a hodila jsem je do batohu. Hodila na sebe slabou bundu. Hodila batoh z okna a po střeše pomalu vylezla ven. Venku byla velká zima a pršelo. Naposledy jsem se podívala na dům, setřela jsem si slzu a vydala se za pravdou. Šla jsem temnou ulicí. Zimou mě štípaly ruce .Ale bylo mi to jedno. Vešla jsem do domu, kde bydlel Jared. Byl velká a zchátralý .Zeptala jsem se,kde bydlí. Recepční se na mě divně díval. Já asi musela vypadat.Červená od mrazu, vlasy rozcuchané a červené oči od pláče. Zadívala jsem se do jeho očí plných neochoty, pohledem tím nejnebezpečnějším a nejnaléhavější který jsem svedla."Pokoj 13"nakonec řekl.Jaká ironie. Vystoupila jsem po schodech a na zádech jsem cítila palčivý zrak recepčního,nevšímala jsem si toho a šla dál .Přišla jsem ke dveřím a zaklepala. Nikdo neotevřel, zkusila jsem to ještě dvakrát. Není doma tak to je bezva! Sedla jsem si na podlahu a opřela se o zeď a čekala. Uběhla půl hodina,hodina.Už bylo půl osmé .Pomalu jsem usínala a nakonec jsem usnula. Zdáli se mi noční můry. Stála jsem sama doma a vtom se objevili rodiče.Usmívali se na mě. Najednou je upíři chytili a pomalu je začali zabíjet, Stála jsem tam a nemohla jsem se hnout .Dívala jsme se,jak umírají a slyšela jejich výkřiky a prosby o pomoc a upíří šťastný a zvrácený smích. Najednou mnou někdo zatřásl a já se probudila. Pomalu jsem otvírala oči. Stál tam Jared. V ruce měl nákup."Brooke"zeptal se udiveně"co tu děláš?" Vstala jsem,ale trochu jsem se zakymácela, ale Jared mě zachytil."Potřebuji pomoc"řekla jsem a podívala se mu do očí."O co jde?"otevřel dveře "Pojď dál."a vyzval mě dál.Posadila jsem se na křeslo. Sedl si naproti stejně jako předtím. "Četl jsi noviny?"Zeptala jsem se ho a v očích se mi leskly slzy. No jasně že četl, a kdo ne. Nesnesla jsem ty pohledy plné lítosti. Jako by věděli co se mi stalo, jako by věděli jaké to je. Neměli ani tušení. "Jo,je mi to strašně líto."V jeho hlase byla skutečná lítost ta kterou jsem zatím neslyšela.. "Jak ti můžu pomoct?"zajímal se."Musím najít ty,kteří zabili mé rodiče!"vyjekla jsem."Nebuď blázen" vyhrkl ze sebe "měla bys jít domů!" "Já je stejně najdu!"Zakřičela jsem víc než bylo potřeba a vstala z křesla. "Klid,Klid" Vstal a posadil mě do křesla. Měl strašnou sílu, vzpírala jsem se ale mu to bylo jedno.jako bych byla lehká jako pírko.. "Dobře.nechci abys udělala nějakou hloupost."řekl "Pomůžeš mi?"Zeptala jsem se. "Vrátit se už nemůžu!" "Dobře."řekl. "Ty jsi utekla!?"Zakřičel na mě,jako na malé dítě,když si to uvědomil. "Jo." Řekla jsme mu poněkud zahanbeně. "Dobře,vlastně ani neznám." Řekl s klidným hlasem "Jak se jmenuješ,kolik je ti a od kud jsi?" "Jsem Brooke Sanders,je mi patnáct a jsem z New Yorku a ty?" "Jsem Jared Gray,je mi třista,když nepočítám kolik mi bylo,když jsem byl člověk a jsem z Evropy." "Pomůžeš mi je zabít?"Změnila jsem téma. "Mám na vybranou?" zeptal se a usmál se zářivým úsměvem. "Ne"řekla jsem kamenným obličejem s nakonec jsem se usmála. "Tak jdeme na to." Řekl a usmál se ještě víc. Vzal mě za ruku a vytáhl z bytu. Jeho ruka byla teplá, skoro pálila."Kam jdeme?"zeptala jsem se,ale vlastně mi to bylo jedno. "Musím tě někomu představit." Řekl a vedl mě dál .Šli jsme temnou ulicí. Neviděla jsem ani na krok ale on se vyhýbal všem překážkám. Pak zpomalil. Viděla jsem stát vedle nějakého domu čtyři kluky.Došli jsem k nim. Byli vysocí, mladí a hezcí. Měli jen málo málo oblečení. Jako by jim nebyla zima. Otřásla jsem se. "Tohle je Brooke"představil mě "ví to."dodal tiše. "Aha"řekl jeden z nich "Já jsem Chris"řekl zdvořile. "Já jsem Brian"řekl druhý. "Já jsem Seth"řekl třetí. "Já jsem Dean"řekl poslední. "Moc mě těší."řekla jsme zdvořile.Byli strašně milí. "Takže vy jste vlkodlaci?"zeptala jsem se. "Jo"řekli naráz a usmáli se. "Já jim to vysvětlím"řekl Jared a odvedl si je stranou. Chvíli vysvětloval y každou chvíli se na mě někdo podíval.Potom přišli zase ke mně. Venku byla čím dál tím větší zima. "Souhlasíte?"zeptal se jich Jared. "Jo"řekl Brian. "Jo"řekl Chris. "Jo"řekl Seth"Jasně"řekl Dean. "Znám toho upíra co je zabil."řekl Dean a tím prolomil ticho a všechny zraky se upřely na něho. "Je to Ja-"zasekl se, nadechnul a pokračoval "James!"Všech pět rozčíleně zasténalo a Jared nejvíc. "Kdo je James?"zeptala jsem se. "Četla jsi Drákulu od Stokera?"zeptal se Brian. "Jo"řekla jsem s divila se proč zrovna Drákula. "Byl strašném,že jo"prolomil ticho. "Jo"odpověděla jsem a nevěděla proč se mě ptá zrovna na to. "On je Drákula?" zeptala jsem se. "Ne"řekl a rozesmál se. Pak zkameněl "No lépe řečeno nechtěla bys ho potkat." "Tak je to Drákula?"Zeptala jsem se ho znova. "Ne"řekl s pousmál se. "Drákula byl proti němu, jako krotký beránek."A jeho obličej zkameněl. "Cože?"Vyjekla jsem a nic nechápala. "James je stokrát,ne tisíckrát horší!"Bylo ticho. "Ale on je nezabil"řekl Brian.Oddechla jsem si. "Tak proč?"řekla jsem překvapeně. "To jeho družka, Mary."Odpověděl mi. "Tak jdeme na ni!"řekla jsem a v ruce svírala nůž od Jareda. "On ti ji nedá"řekl Brian "Tohle je válka!" "Jdete do toho semnou?"A stále pevněji svírala jsem svírala nůž. "Jo"řekli naráz. "A kde ji najdeme?"zeptala jsem se Briana. "Víš,že dnes je ten ples?"zeptal se. "Ano"řekla jsem "bude tam?" "Ano,je to jako večer se zábavou."Zasmál se a všichni se pousmáli ale mě do smíchu nebylo." V tomhle?"Podíval se na mě Jared. "Tak hrozný to není."Podívala jsem se na své oblečení. "To určitě"Zasmál se. Odvedl mě do jeho bytu. Podal mi ručník a zavedl mě do sprchy. Osprchovala jsem se a oblékla se do krásných světle modrých šatů,které mi Jared koupil. Vyšla jsem ven a kluci na mě jen koukali. Nevěděla jsem na co čumí. Jared prolomil ticho "Sluší ti to". "Děkuji"Usmála jsem se ,Připevnila nůž na kotník. Upravila jsem se a byl čas jít. Pomalu jsem šla po schodech. "Ty podpatky mě zabijí"řekla jsem a podívala se na nohy.Usmáli se. Jared mě vzal okolo pasu abych nepadala. Vyšli jsem z domu a vydali se ulicí na ples "upírů" Konečně jsme došli. Bylo to tady nádherné. Všude byly světla a nádherná výzdoba. Vešli jsme dovnitř a porozhlédli se po okolí. Všichni tancovali, samozřejmě příšerně. "Tam je Mary!"vykřikl Seth který na sobě měl smoking,padnul mu jako ulitý a ukázal na prostředek parketu. Byla to opravdu ona. Svíjela se rytmu hudby ruku v ruce s Jamesem. Vydali jsme za ní přes prostředek parketu. Už jsme tam skoro byli, když v tom mě zastavila Cheryl. "Ahoj,už jsem tě dlouho neviděla"řekla a se svůdným obličejem se obrátila na Deana,,nepředstavíš nás"stále nespouštěla zrak z Deana. "Teď ne,nemám zrovna čas,někdy jindy"řekla jsem vyhýbavě a přinutila se k úsměvu. Jemně ji odstrčila stanou. "Počkej"křičela za mnou když jsem odcházela. Ale Mary ani James tam nebyli. Zahlédla jsem Jamese vybíhat zadním vchodem a doufala že Mary bude s ním. Seth a Brian se rozběhli doprava, Dean a Chris doleva,já a Jared dopředu. Doběhli jsme ke staré továrně. Byla v ní tma a velice podezřelé ticho. Projel mnou strach a předtucha něčeho strašlivého. Poprvé v životě jsem se opravdu bála. Rozsvítila se světla a objevil se neznámý velice mladý upír s tmavě hnědýma očima a světle blonďatými vlasy a držel Cheryl. Její tvář se leskla od slz, které pomalu skapávaly na zem v pravidelném rytmu. Celá se třásla a jinak věčně veselá holka byla smutná a ustrašená. Stiskl jí hrdlo,zakřičela. Jen tam stála a nevěděla co se děje a její obličej zastíral strach. "Nech ji být"zakřičela a chtěla znít co nejvíc nebezpečně,,pusť ji a nech ji odejít" "Bohužel to by nešlo, škoda"zasmál se a po jeho tváři se rozprostíral veselý úsměv. "Pusť ji"zakřičela jsem na něj jak nejvíc to šlo. Odhrnul ji světle hnědé vlasy z krku a zakousl se. Vyjekla a zasténala bolestí.A pil a pil.Chtěla jsem vyrazit za ním,ale najednou se tam objevilo ještě deset upírů a bránilo mi projít.Potom se rozestoupily a utekli. Upustil ji na zem a začal se smát a smát a smát. Do očí mi vhrkly slzy a rozběhla se za ní, zatím co Jared za ním. Vyběhl takovou rychlostí, že jsem ho skoro nepostřehla. Přiběhla jsem k ní. nehýbala se a nedýchala, byla mrtvá.Klekla jsem si na kolena naposledy ji objala a dala jí pusu na čelo. Položila jsem ji na zem,podívala jsem se na ruce od krve,od její krve, zvedla se na nohy, trochu zakymácela a byla rozhodnuta to ukončit a vyběhla za ním. Neuběhla jsem ani deset metrů a Jared byl zpátky i s upírem. Táhl ho za sebou. "Zabiji ho"křičela jsem,,vyříznu mu srdce" "Ne"řekl s klidným hlasem Jared,,budeme ho potřebovat"a praštil stále se smějícího upíra do nosu až se upír kymácel k zemi. Stála jsem tam stále neschopná se pohnout. Chytil mě kolem pasu a pevně mě držel. "On,on ji zabil"rozbrečela jsem se. "Já vím"řekl a setřel mi rukávem slzy a vzal upíra za triko a šli jsme k ostatním,pořad mě držel. Šli jsme do nějakého opuštěného domu. Barvu ani místo jsem nevnímala jen jsem se stále dívala na toho upíra .Zavedli ho do nějaké místnosti. Chtěla jsem jít za ním,ale Jared mě zadržel. "Zůstaň tady bude to tak lepší"řekl a vystrčil mě z místnosti. Sedla jsem si na nějakou starou sedačku a přemýšlela. Uvědomila jsem si že se to stalo doopravdy a znovu jsem se rozbrečela. Otřela si slzy,záhadně se v mé ruce objevil nůž od Jareda.Svírala jsem ho tak silně až mi po čepeli začaly stékat kapky krve. Necítila jsem bolest jen strašný vztek a neskutečný smutek.Vstala jsem a šla rovnou za upírem. Vešla jsem do té místnosti. Byl svázaný na zemi a mlčel. "Co tady děláš?"zeptal se překvapeně Jared. Nevnímala jsem ho a šla dál, vší silou jsem vrazila upírovi nůž do ruky, ten se zlomil.Upír se zasmál,,škoda"Brian ho praštil do už tak zakrváceného nosu. Jared mě vzal a odvedl z místnosti. "Nech mě já ho zabiji"křičela jsem a mlátila ho do hrudi. Podíval se na mě pronikavýma modrýma očima, jednou rukou mě chytil za hlavu přisunul si mě blíž a políbil .Hned přestal podíval se na mě a čekal .Usmála jsem se a políbila ho taky. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a druhou mě pořád držel za hlavu,přitiskl si mě blíž. Cítila jsem jeho teplý a krásně vonící dech a začal mě překrásně a jemně, sladce líbat. Položil mě na sedačku,zakril mě dekou a naposledy mě políbil. Odešel zpátky,ale ještě předtím mi věnoval okouzlující úsměv. Zavřela jsem oči a usnula. Zase ta noční můra. Stála jsem sama v domě, objevily se tam rodiče, i kluci s Cheryl a má láska Jared. Přišel James a za ním Mary .Začali je zabíjet a mučit. Já tam stála a nemohla se hnout a dívala se jak jeden po druhým umírali. Všichni které mám a měla jsem ráda. Probudila jsem se a celá jsem se třásla.
 


Anketa

Kolik vám je?

Pod 10 50% (1)
10 0% (0)
11 0% (0)
12-13 50% (1)
14-15 0% (0)
Nad 15 0% (0)

Komentáře

1 leosenka | 20. března 2009 v 13:28 | Reagovat

ahojky:skouzka:)

2 leona tvoje ♥sbecko♥ | Web | 20. března 2009 v 14:37 | Reagovat

ten pribeh je super!!!kdy bude pokracovani??

3 leona tvoje ♥sbecko♥ | Web | 20. března 2009 v 14:38 | Reagovat

nebo ti je konec:(?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama