3.Přítel

22. března 2009 v 14:36
Probudily mě paprsky přesvítající přes závěsy.Bylo nádherné ráno.Rozhodla jsem se jít se projít,protože kluci ještě spaly a já je nechtěla budit.Oblékla jsem si černé kalhoty.modré triko a oblíbené,pohodlné tenisky a vyrazila ven.
Venku bylo příjemně teplo.Na ulicích nebylo moc lidí,přece jen bylo ráno.Procházela jsem se a nevnímala jsem čas.Přemýšlela jsem o tom co bych dělala,kdyby se to nestalo.Seděla bych doma nebo ve škola,to by byla ta horší část,byla bych z rodiči,nebo s Cheryl a žila bych normálně a nemusela se bát zítřka.Vedla bych bezstarostný život.Procházela jsem se dál a přemýšlela,a přemýšlela.Koukla jsem se na hodinky ,,A sakra"zaklela jsem,když jsem zjistila že jsem venku už čtyři hodiny.Běžela jsem a věděla že Jared bude vyvádět.Doběhla jsem do motelu co nejrychleji jsem mohla.Jen co jsem vběhla do motelu a otevřela dveře našeho pokoje na mě vyběhl Jared a silně mě objal a pak na mě začal křičet,,Kde si byla"
"Venku"řekla jsem a nechápala co mu je.
"Mohlo se ti něco stát"vyjel po mě.
"Není večer"podotkla jsem a ukázala na zářivé paprsky co se rýsovaly za oknem.
"Ale stejně je ti jen šestnáct"křičel dál,,příště mi to laskavě řekni,a nebuď tak nezodpovědná"
"Nebuď paranoidní a laskavě na mě nekřič"dodala jsem hlasitě jako předtím on a šla dál. Dohonil mě a začal se mi omlouvat,,Promiň někdy se vážně chovám jako naprostý debil."podotkl a já nemohla nic jiného něž souhlasit ,,To teda jo"dodala jsem a přestala jsem být uražená,usmála jsem se a stoupla si na špičky abych ho mohla políbit.Zdálo se mi že byl stále větší.Chytil mě za ruku a odvedl mě do kuchyně,,Nemáš hlad"zeptal se.,,Ani ne"odpověděla jsem mu,neměla jsem chuť,teď jsem měla větší tušení že se něco zvrtne.
"Musíš se posilnit,večer jdeme na lov"
"Ne opravdu"usmála jsem se a nasadila ten nejfalešnější úsměv který jsem uměla.Tentokrát na to skočil,ale nabral menší podezření.Už se začalo stmívat.Sedla jsem si k oknu a dívala se na ten úchvatný měsíční svit.Věděla jsem že kdyby mě všichni na světě opustily ten měsíční svit tu pude pořád a nikdy mě neopustí.To mě uklidnilo.Byla jsem zadívaná a chtěla ať tahle chvíle nikdy neskončí.Teď jsem byla neskutečně šťastná.Byla jsem v transu,ucítila jsem slabé šťouchnutí,nevšímala jsem si toho když v tom,,Brooke,jsi v pohodě"reptal se mě starostlivým hlasem Seth.
"Ne nic"probrala jsem se,,co je?"
"Už jdeme"vypravil ze sebe,,jsi si jistá že tady nechceš zůstat"
"Ne je mi báječně"řekla jsem a šla se připravit.Vyšli jsme do temné uličky.,,Tady by to šlo"řekl Dean a vylil po zdech zvířecí krev.Všichni odešli a já čekala.Byla jsem návnada.Čekala jsem.a čekala,a čekala, čekala a čekala.Nudila jsem se chtělo se mi spát.Byla jsem smutná ,ale jen co jsem se podívala na ,,můj,,měsíční svit a byla jsem šťastná.Už jsem zavírala oči,když v tom jsem uslyšela kroky a veselé pískání.Nikde nic,myslela jsem že se mi to jen zdálo.Otočila jsem se a byla rozhodnuta odejít,najednou přede mnou stál nějaký upír.Měl delší černé vlasy po ramena,měl svaly a hladově se usmíval.
"Hele svačinka"usmíval se a pohladil mě po vlasech,,neboj bude to rychlé"uklidňoval mě.
"Teď"zakřičela jsem.Kluci,kteří byli proti větru,aby je upíři necítili,vyskočily zpoza rohu a toho upíra rychle zabily.Po ještě jednom zabitém upírovy jsme se vrátily do motelu.Druhý večer jsme šli zase do té ulice.
"Neměla bys chodit"vyjel na mě najednou Jared,,včera tě málem zabil.
"Půjdu nic se mi nestane slibuji"nevině jsem se usmála.ale nebyla jsem si jistá.
"Jak myslíš"povolil nakonec.
"Čekala jsem tam snad třicet minut,když v tom jsem uslyšela divné kroky.Někdo na mě sáhl a já se ,se zděšením otočila.Stál přede mnou mladý kluk,vypadal asi tak na sedmnáct,měl krátké rozcuchané blond vlasy,byl velice hezký a měl na sobě světle modrou mikinu a černé kalhoty.
,,Nekřič,neboj se prosím tě nic ti neudělám,jde sem upír,vím že to zní šíleně,ale prosím věř mi."vyjekl na mě.Nechápala jsem ho.Uslyšela jsem toho druhého upíra.
"Uteč"křičel.
"Ticho,zmlkni"okřikla jsem ho,Stál a nic nechápal,ale byl zticha.Kdo to je a co chce?Teď není čas na otázky.Upír se blížil.Už byl u mě,podíval se na toho mladého upíra a nic nechápal.Nebyl jediný.,,Teď"vykřikla jsem a kluci vyrazily zpoza rohu a toho druhého zabili pár ranami.Jared se přiblížil k upírovy a chtěl ho zabít.
"Né"vykřikla jsem důrazně a díky bohu v čas,,chtěl mě zachránit" vyjekla jsem a se vší nadějí jsem doufala že jsem udělala dobře.
"Je to upír"vyhrkl ze sebe.
"A ty jsi vlkodlak,to je o tolik lepší"konstatovala jsem.Jared si ho pořád prohlížel s neklamnou záští a hlasitě na něj vrčel.Když vrčení ustalo znovu promluvil,,Stejně ho zabiju"prohlásil z nenadání.
"Ne"vykřikla jsem a postavila jsem se za toho upíra a v návalu zlosti jsem rozhořčeně zopakovala,,ne"a chytila jsem ho za ruku,,ne"zopakovala jsem teď už pomalu a jemněji.
Teď jen stál a poslouchal a jeho zášť stoupala každou vteřinou.
"Jak se jmenuješ?"zeptala jsem se.
"Nick"vyhrkl roztřeseně upír.
"Ahoj já jsem Brooke"představila jsem se a podala mu ruku.Jared mi ji vzal a vrátil zpátky.,,Jarede"okřikla jsem ho rázně.Ruce se mu roztřásly a zrudnul vztekem.A znovu jsem podala upírovi ruku.,,Proč si mě chtěl zachránit"zeptala jsem se a nedovedla jsem si představit nějakou odpověď.
"Já lidi nezabíjím"odpověděl stále se třesoucí Nick .
"Lže"vykřikl náhle Jared a začal vrčet stále víc.Už by nemělo smysl na něj křičet,tak jsem vzala jeho ruku do svých dlaní.Aspoň trochu se uklidnil,ale vrčení nepřestávalo.
Dvě hodiny nám vysvětloval jak se odtrhl od ostatních upírů a začal krást z nemocnicí krev od dárců.Dokonce i věčně nedůvěřivý Jared mu uvěřil,ale jeho zášť zůstavala stejná.


 


Komentáře

1 leona tvoje ♥sbecko♥ | Web | 22. března 2009 v 18:00 | Reagovat

ale kdopak tu ma new dess??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama